Kostel a hřbitov za výjimečných okolností... Kdo jel okolo kostela, určitě si všiml, že brána je zatarasená mříží a páskou a je tam zvláštní mumraj.
V dubnu začaly práce na větracím výkopu kolem kostela, takže ani není zrovna žádoucí se tam mezi výkopy pohybovat.
Náš "dobrý anděl", Zuzana Kazmirowska, má uděleno povolení a bdí nad prováděcími pracemi, vzhledem k náhrobkům v okolí. Také pečlivě ukládá, s pány ze stavební firmy, veškeré nálezy, převážně jsou to kosti. Hodně kostí.
Vánoční výzdobu vyměnila za májovou.Jelikož je květen považován za mariánský měsíc, umístila na oltář reprodukci Rafaelova obrazu (vlastně jen výstřižek z kalendáře, který doma našla). Je na něm líbezná Maria s Ježíškem a její příbuzná, svatá Alžběta, se svým o málo starším synkem - Janem Křtitelem. Jan Křtitel - patron kostela. Oblíbený Rafaelův motiv - tato skupina. A obraz původně malovaný ve slunné Itálii v době, kdy žďárskému kostelu v drsném kraji pod horami bylo něco přes sto let.
Udělala to tam zase jinak pěkné a také, "kulturní a duchovní" prostředí mají teď nejen ti rozebraní nebožtíci v pytlích, ale i pánové kopáči, kteří svačí v předsíni kostela a nemají to celkově jednoduché, když dělají tak těžkou a chvílemi také nebezpečnou práci (třeba usazování skruží ve čtyřmetrové vsakovací jámě, valení skruží přes schody po prkně v mazlavém blátě atd).
Na hrobech, kterým snad nehrozí podupání a odkládání materiálu, pěstuje dál neochvějně "zahrádky" tak jako vloni. Bohužel sama, nedá se nic dělat, brigády skupin nepřipadají v úvahu, terén na hřbitově je nebezpečný a v Barevných domcích ještě ani neobnovili spolupráci, z důvodu epidemie. Společnost jí tak dělají jednak pánové z Odolovské stavební s.r.o. a také nejrůznější živočichové, slepýši, užovka, hmyz atd...pro ně jsou rozvaliny náhrobků, v kombinaci s dostatkem potravy živočišné i rostlinné, rájem.Jinými slovy - kostel i hřbitov žijí dál, trochu jinak než dosud.

FOTOGALERIE

Snímek interiéru kostela, který je v NPÚ v Praze, bez data a autora