Vánoční zvyky ve Žďáru

Na svátek Všech svatých (1. listopadu) se velice vážně a usebraně vzpomínalo na zemřelé. Šikovné ženy vyráběly ve volných chvílích po práci papírové květiny, kterými se pak zdobily hroby. Hřbitovy zářily v těchto často velmi pochmurných dnech ve světle svíček. U pomníku padlých se vzpomínalo na ty, kteří zahynuli ve válce.

Za dlouhých večerů bylo doma útulno. Petrolejka osvěcovala jen jeden kout světnice. Tam se pilně prováděly ruční práce.

Večer o svátku svatého Ondřeje (30. listopadu) hoši a dívky lili olovo. Bylo veselo, když si různě vykládali význam vylitých tvarů. Šlo jim hlavně o vztahy mezi zamilovanými.

Adventní doba byla opět tichá, bez tanečních zábav. Ani svatby se nekonaly.

Na Mikuláše navštěvoval tento dobrý světec v různém převlečení děti, aby jim vyčetl podle seznamu jejich hříchy a aby je odměnil za dobré skutky.

O "dlouhé noci" (z 22. na 23. 12.) na začátku období nazývaného "dvanáct nocí" nesměli muži spát, protože v tu dobu řádí v kraji zlí duchové. Muselo se schovat všechno nářadí jako sekyry, motyky a rýče, aby je duchové nenašli a aby byl dům uchráněn před škodou.

A nyní požehnaný, radostný čas vánoční! Snad nikde jinde na světě se neslavily Vánoce tak šťastně, snad nikde jinde nebylo Božské dítě v jeslích tak vroucně a s láskou uctíváno, jako ve zbožných srdcích lidí v naší vlasti. Až do dneška nás oblažuje kouzlo, které tehdy vycházelo z vánočních svátků, které jsme prožívali v tiché, pokojné zimní krajině, pod zářícími hvězdami, obklopeni zasněženými lesy a třpytícím se sněhem.

Zvláštní zvyky byly spojeny se Štědrým večerem. Slavnostní večeře se podávala po celodenním přísném postu a měla se skládat z devíti pokrmů. Patřilo k nim cukroví, které maminka sama pekla, dále jablka a ořechy. První jablko se rozřízlo napříč. Jadřinec měl mít tvar hvězdičky a první ořech měl být zdravý, pokud nemělo v následujícím roce přijít neštěstí.

Nadílku od Ježíška jsme považovali za opravdové dary nebes. U jesliček v rohu svítilo světlo, plamínky svíček na stromku se mihotaly, skleněné kuličky a řetězy se třpytily v jejich odlesku. V tu chvíli se celá rodina pomodlila a s velkou úctou zpívala píseň "Tichá noc, svatá noc".

Mysleli jsme i na domácí zvířata a dobytek ve stájích. Všichni dostali zvláštní krmení. Zbytky jídla od večeře se vysypaly pod ovocné stromy. Tento zvyk měl zajistit plodnost a požehnání.

Ne vždy byla noc na Štědrý den jasná. To předpovídalo sedlákům špatnou úrodu. Ale i když foukalo a sněžilo, nebo dokonce do všeho ještě pršelo, lidé nedopustili, že by se nevydali na namáhavou cestu s lucernami v ruce do kostela na půlnoční. Tam při slavnostní pobožnosti slavili narození Spasitele.

Vánoce, svátek světla v temnotách, dávaly mnoha lidem sílu do všedních dní plných starostí a námahy. Slavily jako svátky pokoje a smíření, kdy se zapomnělo na mnohou rozepři a hádku a lidé si dávali dobrá předsevzetí do nového roku.

Po roce 1945 pro nás zavládla úplná temnota. Bohem o Vánocích darovaná víra ve vítězství světla nad temnotou nám dala téměř nadlidskou sílu k novému začátku a vyvedla nás z "noci národů" opět na světlo.

Na Štěpána hrála k tanci naše vesnická kapela. Silvestrovský večer jsme trávili v usebranosti a společně, po té, co se konala pobožnost s požehnáním a co jsme se ohlédly za uplynulým rokem. Žádný hluk a ohňostroje, to by jen rušilo venkovský klid.

Novoroční ráno začínalo tím, že si všichni přáli vše dobré do nového roku. Děti přednesly přání, které se naučily ve škole jako básničku, a rodiče jim dávali své požehnání. A šlo se ven, v novém teplém oblečení, které donesl Ježíšek, sněhem a po ledu, do kostela. Tam se konala slavnostní mše s radostnou hudbou, ze které se nám až srdce rozbušilo.

Na všechny kmotříčky a kamarády jsme volali: "Šťastný nový rok!"

Po usebraném tichém adventu a Vánocích nyní začaly veselé radovánky. Děti sáňkovaly, lyžovaly a koulovaly se, zatímco staří seděli ve světnici u teplých kachláků, diskutovali o všem možném a věnovali se ručním pracím nebo také hráli mariáš. Nový rok otevřel čas zábavy, kdy se konaly spolkové plesy, divadelní představení a všeliká kratochvíle pokračovala až do masopustu, po kterém všemu učinila konec popeleční středa.

Na Tři krále otec rodiny nakreslil na dveře znamení svatých tří králů, K+M+B. To mělo během roku chránit dům před neštěstím. Převlečení chlapci s pozlacenou papírovou korunou na hlavě chodili od domu k domu a přednášeli tam legrační básničky:

"Ich bin der König aus Sachsen, wo die schönen Mädchen wachsen" já jsem král ze Saska, kde rostou hezké holky.

Ten druhý byl " der König aus Schwabenland, ihm war der Kassierer mit der Kasse durchgebrannt" král ze Švábska, tomu utekl pokladník s pokladnou.

Ten třetí "Ich bin der König aus dem Morgenland, die Sonne hat mich so braun gebrannt" já jsem král z orientu, mě slunce opálilo do černa.

Králové rádi přijímali milodary.

Na Tři krále byl už den delší o slepičí krok, na Hromnice to bylo už o jelení skok. A tak se na slavil Lichtmeß (hromnice, 1.2.) svěcením svíček jako svátek počínajícího světla. K posvěcení se nosila i voda z potoka ve džbánu, aby spolu se posvěcenými svíčkami chránila dům, dvůr, lidi i zvířata při bouřkách a vichřicích. Také když někdo těžce onemocněl nebo u smrtelné postele se zapalovaly tyto posvěcené svíčky.

Na svátek sv. Blažeje, 3. února, jsme si nechávali udělit v kostele svatoblažejské požehnání, které mělo chránit především před krčními chorobami

***

Jedná se o český překlad z německé kroniky z roku 1986, kde paní Maria Strum popsala zvyky před válkou. Za překlad do češtiny těchto zajímavostí, děkujeme Zuzaně Kazmirowské.